Nekorektní povídání pro korektní rodiče
Pokud vám začátek školního roku “osladí” váš muž 3 týdenní služební cestou jako mně, dá se toto období přežít. Já přežívám pomocí “Nouzového režimu”.
Ostatně do tohoto našeho režimu přepínám vždy, když už prostě nemůžu. Např. třetí týden táhnu s dětmi sama a muž se vrátí ze služebky nemocný a místo pomoci mám třetí dítě. Malý místo nástupu do školky onemocní vzápětí. A dcera nakonec.
Před pár dny ke mně přišla sousedka, která potřebovala něco rychle z e-shopu. (To se tak u nás někdy děje…) Vešla dovnitř, rozhlédla se a zděšeně povídá: “Proboha, co se tady stalo?” No nic, jedeme v nouzovém režimu. 😄
Je to období, kdy přepínám život jen na to nejnutnější, abychom přežili, nezbláznili se a třeba si to i užili. To pak v týdnu máme třeba filmový večer, jedeme na něco dobrého do cukrárny jen tak, nebo zajedem do hračkářství, kde se děti už pomalu můžou porozhlédnout po nějakém tom ježiškovském dárku. (Co na tom, že je září!)
Stojí úklid, stojí prádlo, stojí všechno, co prostě může počkat. Razím názor, že se nezblázním a někdy i já potřebuji vypnout, i když jen u dětského filmu či dortíku.
V případě nemoci si musíme vystačit s interními zdroji. Ale myšlenka je stejná. Děti uspávám najednou ve své posteli a usínáme vlastně všichni dohromady, protože já už taky nevstanu. 😄
A někdy ty věci vykrystalizují tak nějak samy. Co může počkat, počká, něco se vyřeší samo a něco se už zkrátka ani řešit nemusí. 😄 Musím říci, že smekám před maminkami (ale i tatínky), které jsou na všechno samy. Já jedu na nouzový režim, než se vše ustálí a můj muž nebo babičky pomohou. Ale vím, že je řada lidí, kteří si musí poradit sami. Máte můj obdiv!
Blanka z Mini Tiny
