Nekorektní povídání pro korektní rodiče
Naše rodinné historky jsem zatím jen vyprávěla. Pro pobavení přátel či příbuzných. O rodičovství dokážu psát až s odstupem. Když vidím, že děti umí venku pozdravit, najíst se příborem a zvládnem je naučit třeba jezdit na kole. Ale stejně jsou chvíle, kdy si připadám jako nejhorší matka na světě. Třeba když křičím. Křičím, až se hory zelenají. Křičím, abych zvládla stres. A mám pocit, že mé děti neposlouchají, dokud nekřičím. Asi to vidím špatně. Jen to někdy už nezvládám jinak. Třeba když málo spím, hodně pracuji, děti jsou dlouho doma (například kvůli nemoci) a zlobí, manžel je na x té služební cestě a já už to nedávám. Přesně v té chvíli si říkám, že vlastně těm rodičům Jeníčka a Mařenky docela rozumím. Taky bych je nejraději nechala na mýtince v lese. Ale jen na chvíli. Večer už by mi určitě bylo moc smutno…
Blanka z Mini Tiny
